Antibiotika nejsou lentilky - Proč jejich účinnost nesmíme brát jako samozřejmost?

V prosinci 1945 stál Alexander Fleming ve Stockholmu jako čerstvý nositel Nobelovy ceny za objev penicilinu. Ve své přednášce ale nemluvil jen o triumfu. Varoval, že jednou si penicilin bude moci koupit kdokoli. Nepoučený člověk si ho pak může dávkovat příliš málo, a když mikroby vystaví množství, které je nezabije, naučí je odolávat. Od té doby uplynulo osmdesát let a jeho slova dnes zní spíš jako popis současnosti než jako proroctví.

Jolana Otáhalová to říká jednodušeji: „Antibiotika nejsou lentilky.“ Tu větu ve své praxi používá často. Nemyslí tím, že by antibiotika byla něco špatného. Myslí tím pravý opak. Patří k nejcennějším nástrojům moderní medicíny a právě proto by se s nimi nemělo zacházet jako s něčím, co se bere „pro jistotu“. Nejvíc ji zaráží, jak často lidé nevědí, proč antibiotika dostali, jak fungují a jaké mohou mít důsledky.

Listopad, kdy si svět připomíná Evropský den informovanosti o antibiotikách a Světový týden povědomí o antimikrobiální rezistenci, je dobrou příležitostí to změnit.

Zdroj: Ilustrační obrázek vytvořený pomocí umělé inteligence.

Odolnost nezískáváme my, ale bakterie

Lidé často říkají „už jsem na antibiotika odolný“, jako by si tělo na lék zvyklo. Tak to ale nefunguje. Odolnost získávají bakterie, ne lidský organismus. Mechanismus je obyčejná evoluce, jen velmi zrychlená. V každé bakteriální populaci se náhodně objeví jedinci, kteří antibiotiku odolají o něco lépe. Lék zlikviduje citlivé bakterie a odolné zůstanou. Najednou mají víc prostoru, množí se a některé umějí předat geny odolnosti dalším bakteriím, dokonce i jiným druhům.

Každé použití antibiotika je tak malým výběrovým sítem. Pokud je léčba potřebná, a to často je, vyplatí se tuto cenu zaplatit. Antibiotika denně zachraňují životy u zápalu plic, sepse nebo infekcí po operacích.

Pokud léčba potřebná není, pomáháme vychovávat bakterie, se kterými si jednou nebudeme vědět rady.

Problém, který přesahuje jednoho pacienta

Odolné bakterie nezůstávají jen u toho, kdo antibiotika užíval. Šíří se mezi lidmi, v nemocnicích a v zařízeních dlouhodobé péče. Vznikají a šíří se také v chovech zvířat, v potravinovém řetězci, v odpadních vodách a v prostředí. Rezistence proto není soukromá věc jednoho pacienta. Je to sdílené dědictví.

Jak velký problém to je, ukazují dva druhy čísel, která je dobré od sebe odlišit:

Zaznamenaná data. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace z roku 2025, která vychází z laboratorních dat hlášených ze zhruba sta zemí, byla v roce 2023 zhruba každá šestá laboratorně potvrzená bakteriální infekce odolná vůči antibiotikům. Mezi lety 2018 a 2023 odolnost vzrostla u více než 40 % sledovaných kombinací bakterie a antibiotika.
Modelové odhady a prognózy. Studie v časopise The Lancet z roku 2024 odhaduje, že v roce 2021 rezistence přímo zavinila přibližně 1,14 milionu úmrtí. Podle prognózy by mezi lety 2025 a 2050 mohla přímo zavinit přes 39 milionů úmrtí, pokud se nic nezmění. Prognóza tedy neříká, co se určitě stane, ale kam nás vede současný vývoj. Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) odhaduje, že v zemích EU a EHP umírá na infekce odolnými bakteriemi přes 35 tisíc lidí ročně. Za těmito čísly nestojí jen nemocniční „superbakterie“. Jde i o běžné infekce, například močových cest, u kterých lék první volby přestává zabírat. Bez účinných antibiotik by se riskantními staly i císařské řezy, náhrady kyčlí, chemoterapie a transplantace.

B23CF8F2-A137-45AC-9341-F6FA4CD6AD33 Zdroj: Ilustrační obrázek vytvořený pomocí umělé inteligence.

Proč antibiotika na rýmu nepomohou?

Antibiotika působí na bakterie. Proti virům nepůsobí. Většina nachlazení, chřipek a akutních zánětů průdušek má virový původ. Antibiotika u nich nezkrátí nemoc ani nezmírní příznaky, vedlejší účinky ale mít mohou.

Americká studie v časopise JAMA odhadla, že nejméně 30 % antibiotik předepsaných v ambulantní péči ve Spojených státech bylo zbytečných, nejčastěji právě u respiračních infekcí. Část tlaku přitom přichází od pacientů, kteří od návštěvy lékaře očekávají „něco pořádného“.

Jolana v tom vidí prostor pro informovaného pacienta. Nemusí s lékařem polemizovat. Stačí se zeptat:

Jde o bakteriální infekci? Proč právě tohle antibiotikum? Na co si mám dát pozor? O nasazení i délce léčby rozhoduje lékař. Pacient může pomoci tím, že rozumí, a pak léčbu užívá přesně podle pokynů.

Když se infekce vrací

Do ANJOLIE přicházejí i lidé, kteří mají za sebou opakované nebo delší antibiotické léčby. Někdo prodělal lymskou boreliózu, jiný se opakovaně potýkal se streptokokovou infekcí, další s infekcemi močových cest nebo absolvoval léčbu bakterie Helicobacter pylori.

U všech těchto onemocnění jsou antibiotika často nenahraditelná a jejich nasazení je namístě. O tom Jolanina věta není.

Opakovaná infekce přitom automaticky neznamená oslabenou imunitu. Streptokoka může člověk opakovaně chytit od někoho z rodiny. Infekce močových cest se u žen vracejí z řady důvodů, mimo jiné kvůli anatomii. Boreliózou se lze nakazit znovu po dalším klíštěti. Za příčinou se vyplatí pátrat s lékařem a nespokojit se s obecným vysvětlením.

Mikrobiom není jen ve střevech

Jolana zdůrazňuje, že lidé často podceňují, jak velkou roli v těle hrají mikrobiální společenstva. Nežijí jen ve střevech, ale také na kůži, v ústech, v dýchacích cestách nebo v pochvě.

Pomůže rozlišit tři pojmy. Mikrobiota jsou samotné mikroorganismy, tedy bakterie, kvasinky a další houby. Mikrobiom zahrnuje i jejich genetickou výbavu a prostředí, ve kterém žijí. Virom je virová složka, mimo jiné viry, které napadají bakterie.

Antibiotikum nerozlišuje mezi bakterií, která způsobila infekci, a bakteriemi, které k nám běžně patří.

Dobře známým příkladem je kvasinková infekce po antibiotikách. Lék utlumí bakterie, které kvasinky jinak drží v mezích. Mikroorganismy v těle přitom nejsou automaticky „ti hodní“. Některé jsou neškodné jen proto, že je drží v mezích ostatní. Typickým příkladem je Clostridioides difficile. Po narušení střevní mikrobioty se může přemnožit a způsobit vážný průjem.

Co se ve střevech děje během léčby, ukazují dvě často citované studie. Ve stanfordském výzkumu užili tři zdraví dobrovolníci dvakrát pětidenní kúru ciprofloxacinu. Jejich střevní bakterie se rychle a výrazně proměnily. Během několika dní ubylo některých skupin bakterií a celková rozmanitost klesla. Po skončení kúry se společenstvo začalo vracet k původnímu stavu, u každého z dobrovolníků ale jinak rychle a jinak úplně. Po druhé kúře se u některých ustálilo ve stavu, který se od výchozího v určitých ohledech lišil.

Dánská studie použila mnohem silnější zásah. Dvanáct zdravých mladých mužů dostalo na čtyři dny kombinaci tří širokospektrých antibiotik, jaká se v běžné ambulantní praxi nepředepisuje. Mikrobiota se během zhruba šesti týdnů z velké části přiblížila původnímu složení. Devět druhů bakterií, které měli účastníci na začátku, se ale u většiny z nich nepodařilo zachytit ani po půl roce.

Obě studie mají jasné limity. Účastníků bylo málo, šlo o zdravé dospělé a sledovaly hlavně vzorky stolice.

Nelze z nich proto usuzovat, že antibiotika „ničí střeva“, ani že se mikrobiom po kúře vždy snadno obnoví. Ukazují něco skromnějšího a zároveň důležitějšího: antibiotika mohou měnit složení mikrobioty, ale rozsah, délka i klinický význam těchto změn se u jednotlivých lidí liší. Záleží na typu antibiotika, délce léčby, věku, zdravotním stavu, stravě i na tom, jak mikrobiom vypadal předtím.

Po léčbě: víc než jedna krabička

Po antibiotické léčbě lidé obvykle sáhnou po probiotikách. Věda je tu opatrnější, než by se čekalo.

Izraelská studie v časopise Cell zjistila, že u dobrovolníků, kteří po antibiotikách užívali konkrétní směs probiotických kmenů, se původní mikrobiom ve střevní sliznici vracel pomaleji než u lidí, kteří nebrali nic. I tato studie byla malá a testovala jeden konkrétní přípravek. Ukazuje ale, že představa „antibiotika vezmou, probiotika vrátí“ je příliš jednoduchá.

Probiotika přitom nejsou zbytečná. Přehled Cochrane hodnotí, zda mohou snížit riziko průjmu způsobeného bakterií Clostridioides difficile. Takový přínos se zatím ukazuje spíš u určitých skupin lidí a u vybraných kmenů než jako obecné pravidlo. Jolana to ze své praxe popisuje jednoduše: probiotika nejsou jedna věc a jednotlivé přípravky se od sebe liší. Jejich užívání nemusí každý a o vhodném přípravku je dobré se poradit, zvlášť u lidí s oslabenou imunitou nebo vážným onemocněním.

Podle Jolany je ale podstatnější něco jiného. Člověk by po léčbě neměl přemýšlet jen o tom, který doplněk si koupit. Měl by myslet na celkovou péči o sebe: kvalitní jídlo, odpočinek a postupný návrat do kondice. Nemoc i léčba jsou pro tělo zátěž a zotavení potřebuje čas.

D116AEBC-3314-43D9-B934-79BEF4D8C548 Zdroj: Ilustrační obrázek vytvořený pomocí umělé inteligence.

Co Jolana vídá v praxi?

Konzultace v ANJOLIE nezačínají výběrem přípravku, ale rozhovorem. Jolana se ptá na osobní historii klienta, na prodělané nemoci a léčby, na to, jak jí, spí a pracuje a jaké obtíže sám popisuje. Lidé po opakovaných infekcích nebo antibiotických léčbách často mluví o dlouhodobé únavě, zažívacích potížích nebo o pocitu, že „nejsou ve své kůži“.

Jolana v takových chvílích nehledá jednu příčinu ani rychlé řešení. Hledá souvislosti v každodenním fungování člověka: jak vypadá jeho talíř, kolik toho nese, kdy naposledy opravdu odpočíval. Konzultace v ANJOLIE nejsou lékařskou diagnostikou a nenahrazují vyšetření ani léčbu infekcí. Pokud obtíže trvají nebo se vracejí, patří do rukou lékaře. Jolana k tomu klienty vede.

Jolana si vybavuje mladou klientku, která do ANJOLIE přišla po období opakovaných zdravotních obtíží.

Trápily ji vracející se infekce močových cest a podle jejího vyprávění v určitém období užívala antibiotika téměř každý měsíc. Popisovala také únavu, závratě a další potíže. Její jídelníček byl nepravidelný a tvořila ho z velké části průmyslově zpracovaná jídla a sladkosti. Během spolupráce se s Jolanou zaměřily hlavně na stravovací návyky, kvalitu potravin a individuální nutriční doporučení, jejichž součástí byla i doporučená suplementace. Léčba infekcí přitom zůstala v rukou lékaře a klientka během spolupráce ještě dvakrát antibiotika užívala. Později uváděla delší období, kdy je nepotřebovala, lepší celkovou kondici a větší spokojenost se svým zdravím. Zda a nakolik k tomu změny přispěly, z jednoho příběhu posoudit nelze. Pro Jolanu bylo nejcennější něco jiného: klientka převzala aktivnější roli v péči o sebe a začala mít radost z vlastního pokroku.

Péče o mikrobiom i imunitu začíná u věcí, které zní obyčejně. Právě proto je snadné je podcenit.

Pestrá strava. Střevní bakterie se živí hlavně vlákninou ze zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin, ořechů a ovoce. Fermentované potraviny, například kefír, jogurt nebo kysané zelí, mohou být příjemným doplňkem.
Spánek. V jedné studii lidé, kteří dlouhodobě spali méně než šest hodin, po kontaktu s virem nachlazení onemocněli přibližně čtyřikrát pravděpodobněji než ti, kdo spali přes sedm hodin.
Pohyb. Pravidelná přiměřená aktivita souvisí s menším počtem respiračních infekcí. Po nemoci je dobré se do ní vracet postupně.
Doplňky až s důvodem. Mohou mít své místo, pokud víte, proč je užíváte. Nenahrazují stravu ani léčbu.

Jak s antibiotiky zacházet odpovědně?

Nevyžadujte antibiotika na rýmu, chřipku nebo nachlazení. Proti virům nepůsobí.
Ptejte se. Zda jde o bakteriální infekci, proč bylo zvoleno právě toto antibiotikum a na co si dát pozor.
Užívejte je přesně podle pokynů. Ve správné dávce, v pravidelných intervalech a po dobu, kterou určil lékař. Délku léčby neměňte sami.
Nesahejte po zbytcích. Antibiotika nesdílejte s nikým jiným, neschovávejte si je „na příště“ a nespotřebovaná vraťte do lékárny.
Informujte lékaře. O předchozích léčbách, alergiích a lécích, které užíváte.
Předcházejte infekcím. Mytí rukou, hygiena při přípravě jídla a očkování podle doporučení lékaře snižují počet infekcí, a tím i potřebu antibiotik.

Untitled design (69)

Dlouhověkost začíná respektem

O dlouhověkosti se často mluví jako o tom, co do těla přidat. Jolana ji vidí jinak. Začíná podle ní zdravým vztahem k sobě samému a každodenními rozhodnutími: co si dáme na talíř, jestli tělu dopřejeme dost živin, pohybu a odpočinku. Nejde o dokonalost, ale o péči, která vydrží roky.

Respekt k antibiotikům je součástí stejného přístupu. Díky nim se dnes dožíváme věku, o kterém se předchozím generacím nesnilo. Jestli budou stejně spolehlivě fungovat i pro naše děti, nezáleží jen na vědcích a lékařích. Záleží i na tom, jak se rozhodujeme v ordinaci a doma.

Fleming to věděl už v roce 1945. Jolana to připomíná jednou větou, kterou si snadno zapamatujeme: antibiotika nejsou lentilky.

Tento článek má vzdělávací charakter a nenahrazuje lékařskou péči. O nasazení, dávkování a délce antibiotické léčby vždy rozhoduje lékař. Léčbu nevysazujte ani neupravujte bez porady s ním. Konzultace ANJOLIE nejsou lékařskou diagnostikou ani léčbou infekcí. Doplňky stravy nenahrazují pestrou stravu ani léčbu. Analýza kapky krve metodou Darkfield není klinicky validovaná metoda a neslouží k diagnostice infekcí, antibiotické rezistence ani nedostatku živin.

Kristýna Janošík tým ANJOLIE | S odbornými postřehy Jolany Otáhalové, spoluzakladatelky ANJOLIE

Odborné zdroje:

Další článek